Nenávidím umění, 2005, České ateliéry

autor textu: 🏷️ Vladimír Kokolia

Nenávidím umění

kniha 🏷️ České ateliéry,2005,

Nenávidím umění, umění je pouhá dohoda o umění, a z malování mi je špatně. Nesnáším malování, protože si při něm zblízka sahám na hranici vlastní neschopnosti. Když už něco maluju, musí to napřed překonat můj odpor. Překoná ho jedině silná a krásná věc, která se mi vpálila do pohledu. A to nejpřiměřenější, co se s ní dá udělat, bývá namalovat ji. Starám se o vidění a o věci, a jen minimálně o malování a obrazy. Snažím se ze všech sil nevědět, jak svět vypadá. Když to pak uvidím, maluju to – ale jinak malováním nic neřeším, nic neříkám, nemaluju svoje názory, ani nevyjadřuju svoje pocity. Na to si příliš vážím lidí, kteří se dívají na obrazy. Naučit se znovu vidět mi připadá jako nejaktuálnější – nebo chcete-li nejpolitičtější – umělecká tendence všech dob.

Dřív jsem toho víc namaloval nad obrazem než na něm, dotýkal jsem se co nejmíň jeho hladiny, v posledních letech se mi to asi mění, začínám do něj cpát sílu. Ztemněla mi paleta, jsem poblíž dna. Ale jinak mám pocit, že maluju pořád to samé, jen to při každém pokusu vypadá jinak. Věc často omalovávám jedním tahem, vlastně ji píšu, obraz je časové médium. Při malování i při dívání. Tahem si opakovaně sahám na stejná místa z různých směrů a hloubek; to je jeden ze zdrojů rozkoše při tomto způsobu. Obrazy pak vypadají jako labyrinty nebo ornamenty, to je ale pouhý výsledek. Opakuju: nemaluju obrazy, maluju ty zdrojové, „obražené“ věci. Dělám to, co vidí Monetovo oko, způsobem, který mi scházel na kubizmu…

🏷️ Kokolia Vladimír🏷️ kniha🏷️ Monografické texty__notoc__

__NOEDITSECTION__