Umění být i nebýt intelektuální, 1994, Rock a Pop
autor textu: Petr Korál
Umění být i nebýt intelektuální
E: I adore Nothing I believe it doesnot exist
měsíčník Rock a Pop,1994, č. 12,
19940802rockPop.jpg
„Uctívám nic / a věřím že není / že je nemohoucí / že je nevědoucí / Uctívám nic / a věřím že není / že není jediné / že není jiné / a že neodpouští nic.“ (I adore Nothing)
Celé čtyři roky jsme si museli počkat na novou desku nezaměnitelné brněnské, respektive dnes již brněnsko-pražské trojice E, konečně rozšiřující diskografii tohoto uskupení o teprve druhou položku. Tou první bylo globusácké živé album s prostým názvem E (live); v případě CD I adore Nothing, pořízeného v německém St. Peteru, se tedy jedná nejen o první studiové album Éčka, ale – pokud se nepletu – o první výsledem kontaktu hudby souboru se studiem vůbec ( o žádných demokazetách E mi není nic známo).
Primární obavu, zda lze jinde než v podmínkách živého vystoupení vyčarovat slovy těžko vyjádřitelnými magnetismus produkce kapely, vyvěrající ze spíše intuitivních a do jakéhokoliv jiného společenství lidí zřejmě nepřenosných interakcí mezi Vladimírem Kokoliu (zpěv), Josefem Ostranským (kytara) a Vladimírem Václavkem (baskytara, akustická kytara), zda studio nezadusí onu neuchopitelnou, magicky podmanivou atmosféru koncertů E, naštěstí hned první poslech cédéčka zahnal na útěk do říše zbytečných. Nahrávka nepostrádá potřebnou šťávu a pro E příznačné dynamické napětí až výbušnost, i když naživo je to přece jen o něco větší „maso“. A i při absenci tolik důležitého vizuálního vjemu vás vtáhne do sebe s téměř tou samou silou jako hudba E v live provedení – tedy pokud chcete být vtaženi a nebráníte se tomu s poukazem na „intelektuální předimenzovanosti“ kapely. E jsou totiž přes veškerou nevšednost bigbít. Sice „divný“, obtížněji přežvýkatelný, ale bigbít. A nezřídka také pěkně tvrdý a syrový bigbít. Ve srovnání zejména s proklatě řízným Milionem je například hudba některých progresivních amerických formací z první poloviny 80. let, tehdy halasně označovaná za hardcore, neškodným popíkovým pidlikáním…
„Já jsem pro ticho / deště než dopadne / já jsem pro ticho / pole obilí v poledne / Já jsem pro ticho / deště než dopadne / já jsem pro ticho / co ucho utrhne.“ (Já jsem pro ticho)
Každá ze základních složek projevu E – hudební i slovní – by snesla nejpřísnější měřítka i sama o sobě. Absolutní účinnosti však nabírá až ve vzájemném sepětí, podpořena krajně naléhavým deklamováním charismatického Vladimíra Kokolii (obzvláště ze stupňované dramatičnosti v Branách, i po všech stránkách vrcholném čísle alba, vám běhá mráz po zádech). Vychvalovat Ostřanského vynalézavost a hodnářskou preciznost pri barevném odstínění jeho kytarové hry či Václavkovo lahůdkové a v podobné oblasti u nás naprosto bezkonkurenční basování je, myslím, zbytečné. Zřejmě nejlépe vás o tom přesvědčí pětice skladeb čistě nebo „téměř čistě“ (s tím, že v nich zazní třeba jen dvě slova) instrumentálních. Což je v repertoáru Éčka novinka – zbývá však dalších deset „plnohodnotných“ písní, z nichž byl ve dvou případech zcela a v jednom zčásti použit internacionální rockový jazyk, tedy angličtina.
Kokoliovy texty – zde by více než kde jinde byl na místě spíše termín pocitová zrcadla – jsou vůbec samostatnou kapitolou, jedinečnou ukázkou toho, kam až lze v rockovém poetismu zajít, aniž by přerostl v nabobtnalý pseudomělecký blábol. Udivují nevídanou sugestivitou (Brány) a emotivním rozlehlostí, přičemž v nich přes na mnoha místech přítomný podvědomý strach a nedefinovatelnou úzkost problikává víceméně tušený plamínek naděje a víry v to „lepší Já“. co v sobě kdekdo stydlivě ukrývá. Brilantní vícevýznamové metafory se střídají s vyloženě abstraktními, nadmíru působivými myšlenkovými obrazy: „Vesele se smějí mladé hodiny / Navěky / Když se převlékají za ciferníky / Navěky / Chichot ozubení pod prospatičkou / Navěky / Se ostří ozvěnou že budou budíky / Navěky…“ (Skřítci) Jedná se většinou o poměrně krátké texty, jen několik veršů však při jejich obsahovém náboji bohatě postačuje – viz třeba Ještě trochu času: „Dej mi ještě chvilku času / nechci ho na čekání / jen posbírat svoji koledu / slyš psi nás už dohání.“ (Motiv času, jeho nezachytitelnosti a pomíjivosti, se mimochodem objevuje i v Čekárně.) U skladby Milion celý text sestává pouze z výčtu nejrůznějších předmětů, od trumpet, čepic a kytic až po lopaty, čutory a mýdla, kvantifikovaných slůvkem milión. A někdy ani není slov zapotřebí: o tom, jak hypnoticky mohou působit dvě minuty obyčejného lidského smíchu, podbarvené dunivými figurami kytary a basy, svědčí song nazvaný jednoduše Smíchy.
„Vidím brány černé brány / doběla rozžhavené / vidím havrany černé havrany / na uhel spálené / Vidím meče meče planoucí / v ledovci pohroužené / vidím úhoře kluzké úhoře / plout v peci uhašené / Vidím mouchy svítící mouchy / ve šperku vsazené / vidím pavouky prašivé pavouky / na věčné číhané…“ (Brány)
Oproti dřívějšku je hudba Éčka, i nadále jemně koketující s minimalistickým rockem (což je nejpatrnější v instrumentálce s výstižným titulem Cirkula a ve skladbě Právě tady), netolika zvukově průraznější, jak už bylo zmíněno, ale také celkově rytmičtější. Václavek s Ostřanským zpestřují sound ve stále větší míře malým a velkým bubnem a činelem a navíc Kokolia tu a tam obsluhuje „nášlapné pady“ – rozuměj podupává po zařízení, elektronicky snímajícím údery jeho chodidel. Zase se chce kacířsky vyřknout, že už by skupina konečně mohla přibrat regulérního bubeníka… ale v pravou chvíli se zarazíte, protože to už by nebylo Éčko. Jeho originalita spočívá mj. právě v daném tříčlenném obsazení.
I adore Nothing je dalším znamenitým počinem a exkluzivním exportním zbožím vydavatelství a agentury Rachot. Skutečnost, že skladba Trója je poněkud zbytečně natažená do více než destiminutové délky, a tím pádem lehce únavná, nebo že zvláště melancholická písnička Skřítci až příliš připomíná druhou Ostřanského a Václavkovu kapelu Dunaj, je jen nepatrným zčeřením jinak mimořádně průzračné a neobyčejným tvůrčím jiskřením perlivé rockové živé vody s názvem E.
Korál Petr Rock a Pop Recenze__notoc__
__NOEDITSECTION__